Foto: Maryia Novak

Rozvoj uhání s bezprecedentní rychlostí, roste ve všech možných oblastech. Někdy bezpříkladný růst znamená rozladěnost, nesoulad. To je to, co dělá současný Kyjev speciálním.

Jednou z hlavních oblastí růstu je obchod s realitami. Zvláště luxusní obchodní centra a nákupní zóny jsou otevírány na místech, která byla jestě před nedávnem považována za periférii (doslova „uprostřed ničeho“ pozn. překl.).

Při pohledu na stavební sektor, rostoucí jak houby po dešti, obvykle očekáváte jeho pozitivní efekt. Jeho zásluhou se tvoří pracovní místa, umožňuje ekonomice fungovat. Na druhou stranu je znepokojující, že většina konstrukčních prací žádným způsobem nerespektuje místní obyvatele, ani celkový urbanizační plán města. Stavební sektor se soustředí na svůj hlavní a jediný úkol – vydělat rychlé peníze, i když to ve stejný okamžik znamená zablokování chodníků troskami a vším možným nepořádkem.   

Foto: Fabian Schwahn

Platíte nehorázné nájemné za slušný byt. Celé dohromady je to doprovázeno nedostatkem infrastruktury. Kyjev má tisíce potřeb a všechny se musejí urychleně splnit (tak rychle, jak jen to bude možné). Není čas čekat, plánovat a měřit. Výsledkem je zpráva v médiích o požáru v novostavbě mrakodrapu, který se nepodařilo uhasit, z důvodu nepřítomnosti adekvátní techniky a vybavení. Smutné, ale pravdivé – mnoho lokálních i zahraničních aktérů nemá čas ani úmysl startegicky budovat základy. Přicházejí sem za jediným účelem – vytunelování trhu. To udržuje úroveň služeb v rámci  nekonkurečního prostředí a ujišťuje společnosti ve třetím sektoru, že o zákazníky nebude nouze.

Kyjev je skvělým příkladem různorodosti. Obvykle je různorodost považována za pozitivní, každopádně v Kyjevě leží často linie této rozdílnosti mezi chudými a bohatými. Můžete vidět sovětské Lady znečišťující ovzduší bok po boku s nejnovějšími vozy Bentley a Rolls Royce.

Módní trendy jsou zde velice důležité. Pokud vlastníte něco, co ostatní v tu chvíli nemusejí mít, budete považováni za frajery. Proto je předvádění se běžnou věcí. Například, byla jsem překvapena velkým počtem kabrioletů svištících skrze znečistěné povětří ukrajinského hlavního města. Další příklad ilustruje množství kýče v této zemi: viděla jsem zde mnohem více obyčejných, náhodných kolemjdoucích s iPHONEm, než ve Švýcarsku (pozn.: tyto telefony nebyly ještě oficiálně uvedeny na ukrajinský trh, představte si, co se stane, až si jej budete moci jednoduše objednat).

Různorodost je také rozeznatelná v přístupu jednotlivých lidí k sobě navzájem: od značně drsných  způsobů v metru, nebo v dopravní zácpě, k velmi přátelskému jednání na trhu. Tak například, dostala jsem v tržnici zeleninu zadarmo – stánkař považoval za zbytečné vážit těch pár kousků zeleniny, které jsem chtěla koupit.

Někdy je velice obtížné najít v Kyjevě přesnou adresu, nebo konkrétní místo. Digitální mapy stále nejsou na dostatečné úrovni a (ne)znalost místního jazyka (myslím tím jak ruštinu, tak  ukrajinštinu) není podle všeho tou největší překážkou. Sama jsem se ztratila několikrát. Nebyla jsem schopná nalézt ten správný východ z metra. Pokoušela jsem se ptát lidí, kteří spěchali okolo, ale bez úspěchu (buď nevěděli, nebo mě prostě ignorovali). Ptala jsem se uklízeček, opět nic. Zkoušela jsem sama sebe zklidnit, namlouvajíc si, že jsou obě hluché, že mě neslyší. Chtělo se mi křičet nahlas, ale naposled jsem to zkusila a ony mě konečně zaslechly. Odpověď každopádně nebyla příliš povzbudivá: „Holka, to si neumíš přečíst cedule?“

Foto: Fabian Schwahn

Zjistila jsem, že Ukrajinci vás rádi vpustí do své osobní (intimní) zóny. Uvědomila jsem si, že od té doby, co jsem se přestěhovala od Kyjeva, jen zřídka kdy používám mp3 přehrávač. Lidé jsou tu dost upovídaní: probírají i ty nejintimnější záležitosti po telefonu, mezi sebou na ulicích, nebo v při cestě hromadnou dopravou.

Někdy jsem zmatená z toho, jestli dělám dobře nebo špatně. Pro ilustraci, zatímco jdu po přechodu pro chodce, nejsem si jistá, zda jsem to já, nebo dopravní policie, kdo tu velí.

Nikdy jsem si nemyslela o svých spoluobčanech, že by mohli být v určitých věcech tak naivní. Je poměrně běžné, že uvidíte ve vagónu metra procházet dítě, nebo matku s plačícím děckem v náručí, jak žebrají o peníze. Lidé, zvláště ti starší, jim věří, že žíjí z malé penze a dají jim hřivnu nebo dvě.

Dále musím připustit, že zde panuje zvláštní pocit podezíravosti okolí vůči vám a současně vás vůči činům ostatních. Zdá se, že se od vás očekává, že budete úmyslně využívat hromadnou dopravu zdarma, nebo odcházet se supermarketu, aniž byste zvážili svoje pečivo.