Kdy jsi naposledy fotografoval? Co konkrétně a proč? Tyto otázky naznačují směřování práce pražského týmu s dětmi ze základních škol.

Od února do června 2008 se dvě skupiny školáků učily nejen technicky zvládnout vznik černobílé fotografie, její vyvolání a základní kompoziční pravidla, ale vnímat fotografii také jako prostředek sebevyjádření a komunikace.

Projektu se účastnily dvě skupiny dětí z rozdílných lokalit – školy v Praze 3, kterou navštěvuje většinou romská populace staré pražské čtvrti Žižkov, a školy v novějším sídlišti Modřany, kam chodí ve větší míře děti z majoritní společnosti.

Fotoworkshopy probíhaly ve školách v rámci dílen výtvarné výchovy pod vedením týmu profesionálních fotografů Davida Kumermanna, Karla Tůmy a Simona Changa. Každé dva týdny se děti setkávaly s fotografy nad diskusí k vyfotografovanému materiálu, radily se o technických a kompozičních pravidlech a o dalších nápadech co fotografovat. V mezidobí mezi workshopy děti vyrážely do terénu a plnily „domácí úkoly“ - zhotovit vlastní portrét ve svém prostředí, zachytit charakteristické situace doma, v rodině, s kamarády.

„Náš záměr není dětem přednášet teorii plurality kultur, ale skrze autentickou zkušenost v nich vzbudit o tento problém zájem. Přínosem fotografických workshopů by měla být kultivace výtvarného fotografického vyjadřování, hlubší porozumění fotografickému obrazu a zároveň seznamování s partnerskou skupinou dětí a jejich společenskou situací“, říkají o projektu lektoři – fotografové.

V květnu se obě skupiny dětí potkaly a společně vyrazily do terénu: fotografovaly v Psychiatrické léčebně, na zvířecí farmě i v otevřené krajině.

Zajímavou půlroční práci a její výsledky popisují fotografové takto: „Od neškolených fotografů je záhodno spíše očekávat amatérské a naivní obrázky a nám jich takových prošlo rukama spousta. Pokud se ale teď díváme na výběr těch nejlepších prací, vidíme kolekci obrazů, která není rozhodně amatérská a pokud je naivní, tak jen v dobrém smyslu – že si na nic nehraje, nepoužívá zbytečné efekty a spíše se snaží něco pravdivě vyjádřit. Jde o obrazový příběh lidí, kterým je dnes dvanáct až třináct (v případě žižkovské třídy) a čtrnáct (v případě modřanské třídy). Nepostihuje celkovou životní situaci, ale dotýká se důležitých okamžiků jejich života, o kterých možná málo víme.“

Obraz společných i rozdílných prvků života teenagerů ze dvou etnicky různorodých lokalit současné Prahy ukáže souborná putovní výstava „Společně o sobě“. Od října do prosince 2008 ji Pražané mohou vidět na třech místech v Praze 1, 3 a 12.